O knihovně
Půjčovní doba
pondělí 14:00 - 16:00
čtvrtek 14:00 - 16:00
Kontakt
Knihovnice – Blanka Havlíčková
havlickovablanka@seznam.cz
obec@polnicka.cz (OÚ)
Obecní knihovna Polnička, Polnička 225, 591 02 Polnička
Zřizovatel
Obec Polnička, Polnička 225, 591 02 Žďár nad Sázavou
Služby
- půjčování knih z vlastního knihovního fondu
- wifi připojení
Knihovní řád
Statistika pro rok 2022
- 3119 knih ve vlastním fondu
- 15 registrovaných čtenářů (z 809 obyvatel obce)
Historie a dnešek v Polničské knihovně
(Vzpomínky i součastnost zapsala Marie Mittermayerová a Dana Machová)
Nejen města, obce a školy mají svou historii, ale má ji i naše knihovna a stojí za to si trošku zavzpomínat. Před 50-ti lety se půjčovaly knihy v „Červeňáku“ a čestným posláním bylo, že knihy půjčovali učitelé. Byl to pan ředitel Bečka, ředitel Polcar, ředitel Mittermayer a po něm to převzala paní učitelka Mittermayerová. Knihy si čtenáři neměli možnost sami vybírat, ale u okénka ve dveřích pouze mohli sdělit autora a název knihy. Ta jim byla vydána, popřípadě doporučená jiná. Pro půjčování byla tehdy zařízená úzká místnost, která byla studená s malým oknem a tak se muselo svítit v kteroukoliv denní dobu. Uprostřed stála stará kamna, ve kterých pokud se v zimních měsících nezatopilo o hodně dříve, přicházející první čtenáři si nemohli ani ohřát ruce. Celá místnost působila ponuře, knihy se tenkrát balily do hnědých obalů a podobaly se jedna druhé. V této době jsem chodila do knihovny i já pro pohádky, později to byla „Divá Bára“ apod. Z této budovy se knihovna přestěhovala do „Stanice“ do místnosti prostorné, vytápěné akumulačkama a knihy z větší části už balené do průhledných obalů si čtenáři již měli možnost prohlédnout a sami si vybrat.
Toto období bylo pro čtenáře, hlavně pro ty starší možností si popovídat s ostatními, ale třeba i vyslechnout, která mast pomohla paní Pikešové z poslední chaloupky nebo rozprávění posmutnělé paní Ely Machové jak se jí letos nepovedla vánočka, ale každý věděl, že je výborná kuchařka a není to tak, jak říká, že chce jenom pochválit své kuchařské umění. Nebo nezapomenutelná postavička pana Ptáčka, který si půjčoval jen cestopisy říkal: „Sice jsem nikde nebyl, ale mám procestovaný celý svět díky knihám“ a v neposlední řadě paní Bratránková se svou knihovnickou taškou a další a další.
V 90. letech se knihovna přestěhovala do nové budovy obecního úřadu. Místnost však nevyhovovala hlavně proto, že byla malá na dost velký knižní fond, který tehdy knihovna už měla. V této době se vystřídalo několik knihovníků a začínala jsem i já. Víte, takový venkovský knihovník musí umět nejen vést evidenci a ostatní věci s tím spojené, ale i poradit při výběru knih a nejdůležitější je umět vyslechnout každou babičku či staršího člověka nebo i malého školáčka, poptat se po zdraví, co je u nich nového nebo kolik bylo jedniček. Práce venkovského knihovníka je práce s lidmi, sdílet jejich radosti, ale i ty smutné chvilky, kdy známou tašku nepřinese ten, kterému patří, ale knihy přijde vrátit někdo z příbuzných.
Každá z těchto zmíněných knihoven měla své kouzlo. Kouzlem ponuré knihovny bylo velké množství nezapomenutelných čtenářů i ta stará kamna, která vytvářela takovou domácí atmosféru. Kouzlo té druhé knihovny bylo naprosto ojedinělé. Otvírala se velikým klíčem, který se nevěšel do kapsy.
Než se začalo s půdní vestavbou, kde se nachází nynější velká a prostorná knihovna, nebylo jasné zda knihovna v obci zůstane nebo se zruší. Díky tehdejším zastupitelům se podařilo knihovnu zachovat. Současná knihovna s bohatým výběrem knih, výpůjčním fondem od knihovny ve Žďáře nad Sázavou, dvěma stanicemi napojenými na Internet a šesti studijními místy se může určitě pochlubit.
Jen čtenářů místo pomalu ubývá, hlavně dětských. Ti raději než knížku si přečtou stručný obsah na internetu. Jen starší čtenáři říkají jako dřív: „Něco nám vyberte, však vy víte, co“. Pořádáme dny knihovny pro žáky ZŠ a MŠ. Abychom naším čtenářům pomohli od stereotypu pořádáme poznávací zájezdy např. do Polné do Staré školy, nebo do Babiččina údolí spisovatelky, míst spojených s Boženou Němcovou a její nezapomenenutelnou Babičkou.
Seneca: „Dokud žijeme, učme se žít. I když se časy mění nad moudrost knihy není.“ A tímto citátem končíme naše povídání.
Malá knihovnická slavnost 2015
Malá knihovnická slavnost se koná pravidelně od roku 2002, přispívá k podpoře malých neprofesionálních knihoven. Získané ocenění je povzbuzením pro knihovníky v jejich další obětavé práci. Naším cílem je však i poddchycení většího zájmu zřizovatelů o provoz "svých" knihoven. I v letošním roce získala z každého okresu jedna knihovna titul Knihovna Vysočiny roku 2015, další pak titul Knihovna Vysočiny 2015 – ocenění II. stupně. Titulem „Knihovna Vysočiny“ oceňujeme sice knihovny, ale všichni víme, že jde o uznání obětavé práce knihovníků. Pod jejich vedením se knihovny mění na moderní centra kulturního a společenského života. V knihovnách se pokrok nezastavil, postupně se automatizují, mají vlastní webové stránky i on-line katalog. Při vyhodnocení „těch nejlepších“ jsme opět přihlédli k návrhům pracovníků pověřených knihoven. Na závěr bylo předáno ocenění II. stupně Místní knihovně v Polničce na Žďársku, která se svými výsledky řadí k těm nejlepším v našem kraji. Od roku 1998 ji vede paní Dana Machová a ocenění krajské knihovny získala hned mezi prvními, v roce 2003.
