Místní knihovna Polnička


--- Archiv KS

 

PROSINCOVÉ ROZJÍMÁNÍ

Tak už je tady poslední měsíc roku – prosinec. Zvláštní to měsíc. Má své osobité kouzlo. Je plný utajovaných přání, uspěchaných dnů, ale hlavně je to měsíc, ve kterém si lidi trochu víc rozumějí, jsou jaksi hodnější a mají se snad i víc rádi. Je to však i měsíc krátkých zimních dnů bez sluníčka a nekonečně dlouhých mrazivých nocí. Měsíc prvního sněhu, který stačil zasypat cesty, pole i střechy domů. Všude je bílo. Pod sněhovou pokrývkou zaslouženě odpočívá znavená příroda. Smrčky nedalekého lesa obtěžkány nánosy sněhu sklánějí větve k zemi a stojí tiše, nehnutě, ti němí svědkové zimy. Jen holých listnáčů kolébajících se v mírném větru, jakoby se zima ani moc netýkala. A sněhové vločky dál padají, pomalu se snášejí k zemi, každá s nějakou vzpomínkou. I když některé už dávno odvál čas, ty na dětství zůstaly. S jakou radostí jsme jako děti vždy vítaly první sníh. Běhaly jsme od okna k oknu, abychom o nic z té první sněhové nadílky nepřišly. Zasněžené kopce a nedaleké stráně nás lákaly úplně stejně, jako první křehké ledové skořápky na kalužinách cest, které tak pěkně křupaly pod našima nohama. Zimu jsme však vítali hlavně pro vánoce, které s sebou přinášela a na které jsme se tolik těšili. Snad pro tu nezapomenutelnou vůni vánoc a svátečně klidnou vánoční pohodu. Těšili jsme se tenkrát, trochu jinak se těšíme dnes.

Milí senioři, ať se Vám vydaří letošní vánoce. Ať v nich najdete něco, co Vás aspoň na chvíli vrátí do dětství. A ať jsou stejně plné vůní a utajovaných přání, na jaké jste byli zvyklí. Až u Vás doma zavoní vánočka, až uslyšíte první vánoční koledu, až se venku sešeří a vy rozsvítíte první svíčku – budou vánoce. Ať jsou pro Vás všechny šťastné a nikdo ať nejste sám. A až u štědrovečerního stolu potajmu rozkrojíte jablíčko, ať v něm najdete hvězdičku. 

Tak pěkné Vánoce!

přeje vedení Klubu seniorů

 

BURZA 

Poměrně úspěšná byla burza oblečení, sportovních potřeb a různých jiných věcí. Tu uspořádal Klub seniorů. Dvacetjedna převážně mladých lidí nabídlo věci k prodeji a to ke spokojenosti kupujících. Ti pak nakoupili zboží celkem za 5.760,- Kč při velice nízce stanovených cenách. Všem, kteří si dali práci s přípravou věcí k prodeji i těm, kteří organizaci celé akce věnovali svůj volný čas, patří poděkování. 

Vedení klubu seniorů

 

 

JEN LETMÉ OHLÉDNUTÍ ZA POUŤOVOU VÝSTAVOU 

Šťastný je návrat do dětství i když třeba jen na malou chvíli. K máminu laskavému pohlazení, k moudrému slovu táty a ke stolu, kde nikdo nechybí. To bylo smyslem výstavy, kterou během jednoho týdne prošlo asi 940 návštěvníků. A nebyli to jen starší lidé, kteří s velkým zájmem a nostalgií prohlíželi vystavené věci a mnozí s netajeným dojetím vzpomínali na bezstarostné časy dávno minulé. Ale i hosté střední generace přistupovali k vystaveným věcem s obdivem a pokorou. Také všechny děti zdejší školy si výstavu přišly prohlédnout a pozorně naslouchaly poutavému vyprávění paní Machové. Nečekanou návštěvou bylo 42 seniorů z Újezdu u Brna, kteří přijeli na sváteční pouťovou mši. Prošli výstavou a s opravdovým zájmem a nadšením si vše prohlédli. Některé polničské rodáky čas zavál do různých koutů naší vlasti a právě ti se pak rádi vracejí při významných událostech, kterou je i polničská pouť a tak jsme na výstavě potkali návštěvníky z Ostravy, Liberce, Brna, Třebíče a z mnoha jiných vzdálených míst. Na kus řeči se zastavili i hosté ze Slovenska a Švýcarska. Všichni společně ocenili upřímné přivítání chlebem a solí i milé a pozorné přijetí, kterého se jim u nás dostalo. Byli bychom rádi, kdyby každý, kdo se zastavil na kus řeči a prošel výstavou, si domů pro vzpomínku odnesl kousek té úplně obyčejné pohody, která dýchala ze všech věcí, trochu klidu a třeba i kousíček toho někde schovaného štěstí. 

Marie Mittermayerová

 

 

P.M.BAND V POLNIČCE 

Tak se nám opět podařilo uskutečnit další vydařenou akci - sváteční posezení s tancem při příležitosti nadcházejícího svátku seniorů. Pozvali jsme si dobře známou, velmi populární a mezi televizními diváky oblíbenou hudební skupinu P.M.BAND z Havlíčkova Brodu. Součástí odpoledne bylo malé občerstvení, které nám v plném rozsahu zajistil kolektiv studentů z Kolpingu ze Žďáru. Službu ve výčepu si vzali na starost Ing. Marcela Grochová se Standou Jozífkem. Za jejich nezištnou pomoc a milou starost o nás dříve narozené moc děkujeme. Mladí sympatičtí hudebníci zahráli v širokém záběru starší taneční i populární hudbu, klasickou dechovku i lidové melodie. Vesměs písničky našeho mládí. A když za to vzaly dvě trubky podložené klávesami a rytmikou, oči všech přítomných se rozzářily radostí a spokojeností. Netrvalo dlouho a celý sál se rozezpíval společně s hudebníky. I taneční parket se brzy zaplnil. Škoda jen, že mezi stovkou přítomných bylo velmi málo místních občanů. Zato neváhali přijet příznivci P.M.BANDu z okolních obcí i ze vzdálenějších míst, aby se nejen dobře pobavili, ale i podpořili nápad a snahu našeho Klubu seniorů. A věkové složení přítomných? Od devíti do devadesáti čtyř ...... Všem, kteří se na přípravě ojedinělé akce podíleli, moc děkujeme.

Marie Mittermayerová 

 

Vedení Klubu seniorů děkuje manželům Bratránkovým a Jardovi a Věrce Cempírkovým za milé přijetí a za ochotné zapůjčení veškerých věcí na výstavu. Též Mgr. Jaroslavě Jeřábkové za zájem a pomoc při její organizaci. Pepovi Hoškovi za odvoz nábytku do výstavní místnosti. Dále Jiřímu Moravcovi za velikou pomoc při veškeré práci kolem výstavy. Dále poděkování patří všem dobrým lidem za zapůjčení cenných věcí. Bez vaší pomoci by výstava neměla tu podobu, kterou jste jí dali právě vy. 

vedení Klubu seniorů 

 

 

ZASTAVTE SE NA KUS ŘEČI 

Takový byl název výstavy, kterou pro sváteční chvíle puťových dnů připravil Klub seniorů v Polničce. Výstava nás zavedla zase o hezkých pár let zpátky, do dosti vzdálené minulosti. V hospodářské části byly k vidění věci potřebné ke krmení domácího zvířectva, nářadí k obdělávání malých políček i jednoduché přístroje ke zpracování mléka a přípravě skromných venkovských pokrmů. Zajímavá podívaná čekala návštěvníky při prohlídce kuchyně s dochovanými starými kamny, zdobenými kredenci a starým mycím stolem. Ve skleněných policích vzorně urovnány stály barevné konvičky, hliněné hrnce a mlýnky různých velikostí, tvarů a upotřebení. Na starém stole se z kameninového hrnce kouřilo a celou kuchyní voněla právě uvařená česnečka. Hosté mohli nahlédnout i do parádní „Sednice“ s mnoha zajímavostmi a zejména se vzácně zachovanými starými obrazy. I malý stolek kuriozit přilákal zvídavé návštěvníky. A jako vždy, dlouho setrvali všichni u černobílých fotografií, vždyť právě ty jsou jakousi procházkou minulostí, jakýmsi návratem do časů, které jsou už nenávratně pryč. Všichni, kteří navštívili výstavu a vystavenými předměty se přišli potěšit, se zároveň zastavili „na kus řeči“. Právě tak se totiž kdysi zvali lidé na besedu, na chvilku popovídání si po celodenní, třeba i po velmi těžké práci na poli. A potom ve skromné světničce u chudě prostřeného stolu byla návštěva vždy srdečně přivítána a podle možností i pohoštěna. Mnohým z těch, kteří prošli naší výstavou, připomněla tato pěkné chvíle prožité třeba v podobných příbytcích kdysi dávno ve svém dětství, kde v jednoduchém skromném obydlí vládl zvláštní poklid, rodinná pohoda a kdesi ukrytá láska a štěstí. Snad se i nám, kteří jsme připravovali výstavu, podařilo vytvořit trochu sváteční pohody a všichni, kteří přišli na „kus řeči“ si do svých domovů odnášeli alespoň kousek toho opravdového štěstí a lidské radosti. Třeba se tady cítili tak trochu jako doma a bylo jim mezi všemi těmi vystavenými starobylými předměty dobře. Ale možná i trochu smutno, že už to všechno jsou jen věci, které zůstaly a s nimi pár vzpomínek, ale i za to dík. A třeba se i dneska najde někdo, kdo i vám řekne: „Až půjdete kolem, zastavte se na kus řeči“ a bude to myslet upřímně. Ze života v obci 2013 

Mittermayerová, Klub seniorů 

 

SRPNOVÝ ZÁJEZD SENIORŮ. 

Tentokrát si senioři vybrali pro svůj zájezd Střední Čechy a Posázaví. Náplň celého dne byla pestrá, rozmanitá, takže si snad každý z účastníků zájezdu našel alespoň něco pro sebe zajímavého. Něco, kvůli čemu stálo zato se na zájezd vypravit. Všichni dohromady jsme poznali zase nová, neznámá místa ne tak dalekého okolí, která lze obdivovat a která dovedou potěšit. 

A kdeže jsme to vlastně byli? 

První zastávkou brzy po ránu byla kaple Všech svatých v Sedleci u Kutné Hory, na jejíž úpravě se podílel významný architekt Jan Blažej Santini-Aichel. Nás upoutala prostým jednoduchým vnitřkem, který zdobí pouze zajímavě uspořádané a pečlivě seřazené kosti. Ty jsou pozůstatky husitských válek a morových epidemií. 

Hned po této prohlídce jsme navštívili jednu z nejoblíbenějších staveb Kutné Hory – reprezentativní Katedrálu svaté Barbory, která je zasvěcena patronce všech horníků. Tady, v tichém a důstojném prostředí pětilodní gotické katedrály jsme se za poutavého vyprávění tamní průvodkyně dozvěděli mnoho zajímavého nejen o původu a vzniku této stavby, ale i to, jak moc byla svým významem důležitou součástí života tehdejších horníků. V Kutné Hoře se ti odvážnější vydali v tradičním bílém hornickém oděvu, s helmou na hlavě, svítilnou a s hornickým „Zdař Bůh“, tmavými, křivolakými chodbičkami na prohlídku Stříbrného dolu. Tato prohlídka jim přinesla zajisté plno nevšedních zážitků. Naší další zastávkou byly Hrusice. Malá vesnička dvou slavných rodáků – Josefa Lady a chytrého kocoura Mikeše. Tady, mezi známými Ladovými obrázky, se nám podařilo vrátit se na chvíli do dětských leporel a nezapomenutelných hrusických postav a postaviček. 

Na strmém skalnatém kopci nad řekou Sázavou nás přivítal jeden z našich nejstarších a nejlépe dochovaných hradů – Český Šternberk. Nevšední atmosféra tohoto hradu a dobové zařízení značné umělecké hodnoty zaujaly jistě každého z nás. 

V zámku ve Zruči nad Sázavou jsme si se zájmem prohlédli výstavu dětských panenek, kočárků a dochovaných starých hraček pro děti a v zámecké restauraci pak jednodenní putování po českých památkách skončilo. Snad ke spokojenosti většiny zúčastněných, jen toho sluníčka mohlo být o trochu méně.

Marie Mittermayerová

 

 

TA NAŠE PÍSNIČKA ČESKÁ … 

Melodie se slovy této známé Hašlerovy písně uvedly ve Vinohradském divadlo komitragédii Pavla Kohouta s názvem „Hašler …“. V režii Tomáše Töpfera jsme tak měli možnost prožít s hlavním hrdinou osudové životní chvíle písničkáře, zpěváka ale i skvělého herce Karla Hašlera, který je právem považován za symbol českého života, za symbol češství. Za svůj nedlouhý život nám zanechal spoustu melodických písniček, které ožívají nejen na jevištích, ale dovedou udělat radost a potěšit všude tam, kde si je lidé třeba jen pobrukují. A tak v příjemném prostředí historického Divadla na Vinohradech jsme s významnými hereckými osobnostmi prožili pěkný večer – večer plný známých písniček ale i večer bolestného konce nezapomenutelného člověka – Karla Hašlera. Písnička česká zazněla v úvodu, byla však i závěrečnou tečkou za uvedeným představením: 

….. až se ta písnička ztratí, 

pak už nic nebudem mít. 

Až ona zahyne, 

všechno s ní pomine, 

potom už nebudem žít. 

Tato slova písně tak připomněla dávné přání Pavla Kohouta, autora právě uvedené divadelní hry, který řekl: „… přál bych si, aby se při zpěvu této Hašlerovy písně aspoň v divadle vstávalo jako při hymně.“ A to se snad právě ve Vinohradském divadle podařilo. 

A co tedy na závěr? 

Malý výjezd seniorů a jejich stálých příznivců do pražského divadla za kouskem kultury se povedl. Snad ke spokojenosti všech zúčastněných. 

Marie Mittermayerová

 

 

ZA KULTUROU DO JIHLAVY 

Poslední představení letošní sezóny v Horáckém divadle zhlédli nejen senioři, ale všichni ti, kteří se už devět let šestkrát do roka vždy těší na to, co pro ně herci Horáckého divadla připravili, jak se zase předvedou a jak se jim vůbec podaří pobavit publikum. Všechna představení Horáckého divadla vytvářejí dohromady pestrou mozaiku, do které jako drobné střípky zasazeny jsou jednotlivé hry s rozmanitou náplní a dějem tak, aby si každý divák alespoň občas mohl dobře vybrat. Děje plné různých zápletek bezpochyby pobaví diváka a připraví pro všechny přítomné kvalitní zábavu. A ať jsme jednotlivými představeními nadšeni více či méně, jedno je vždy stejné. Na zpáteční cestě při hodnocení právě zhlédnutého představení si společně řekneme: „Horáci opět nezklamali. Byli výborní.“ A v tu chvíli už se zase těšíme na příští setkání. Za všechny, kteří jsou pravidelnými návštěvníky Horáckého divadla, bych ráda poděkovala paní Ludmile Machové za to, že má dobře připravenu každou divadelní sezónu a vždy ochotně vyjde vstříc veškerým požadavkům a přáním jednotlivých předplatitelů. A nakonec kousek moudrosti z jednoho z posledních představení. Je to vlastně jakési varování. Jsou to slova velkých indiánů ze hry Keseye-Wassermana „Přelet nad kukaččím hnízdem“: 

Až bude pokácený poslední strom, 

Až bude poslední řeka otrávená, 

Až bude chycena poslední ryba, 

Tehdy poznáme, že peníze se nedají jíst. 

Marie Mittermayerová 

 

 

MALÉ OHLÉDNUTÍ … 

… za čtvrtým Staročeským bálem, který se vydařil. Velké poděkování patří všem, kteří jakýmkoli způsobem pomohli nám starším při veškeré organizaci a zajišťování celého večera. Děkujeme všem dobrým polničským lidem za nezištnou pomoc a všem hostům za projevený vztah a náklonnost k nám dříve narozeným. Určitě a hlavně k dobrému hodnocení staročeského bálu přispěla hudební skupina „ČTYŘI SÝKORKY“. Jim se vhodným výběrem a složením skladeb podařilo dobře uspokojit všechny tři generace přítomných. A nezklamala opět „Krákorka“ – jak při zahájení, tak opravdu vydařeným půlnočním vystoupením. A bábinčin Maršovský valčík, v tanečním provedení našich babiček a malých vnoučků, byl určitě důstojným zahájením celého bálu a jistě zůstane ještě dlouho v srdcích přítomných. 

A tak s pomocí vás všech – mladých i těch o trochu starších – se podařilo vnést do celého večera i kousek nádechu dávné minulosti. A právě hosté v dobovém oblečení začali dobře naplňovat myšlenku bálu, kterému jsme si zvykli říkat „Staročeský“. 

To, že se ztratily čtyři vystavené ceny tomboly nám přišlo dost líto. Třeba hlavně proto, že okradeni byli právě staří lidé, kteří svým snažením a finančním přispěním chtěli udělat ostatním radost. A to nám přijde hodně smutné. Přesto však nám zloději radost z celého večera úplně nezkazili. Vždyť kolem bylo přece tolik hodných a milých lidí. 

A protože bál přinesl i nějaký zisk, mohou senioři plánovat pro další období nejen návštěvy různých kulturních akcí a společných setkání, ale třeba i už tak vžité a všemi oblíbené poznávací zájezdy po česku. 

vedení Klubu seniorů

 

 

Z ČINNOSTI KLUBU SENIORŮ 

Na předvánoční tak trochu svátečnější posezení se v restauraci „U Šimáků“ sešli senioři, aby se před nastávající dlouhou zimou trochu pobavili a potěšili se navzájem a aby se zároveň rozloučili se starým rokem a popřáli si do toho nastávajícího roku nového. O zábavu celého listopadového podvečera se dobře postarala hudební skupina „Náhoda“. V překrásném zimním čase, jak vystřiženém z Ladových obrázků, se vypravili senioři na zájezd do nedalekého Hlinska v Čechách, kde navštívili starobylou část města – betlém. Tam, v jednotlivých starých roubených chaloupkách při poutavém výkladu tamnější průvodkyně, prožili kousek adventu a vánoční čas tak, jak jej dovedli prožívat kdysi dávno ti nejprostší lidé ve svých skromných obydlích. A právě v těchto místech na nás všechny přítomné dýchlo to pravé kouzlo Vánoc s nejstaršími lidovými obyčeji a horáckými zvyklostmi. 

Teď už máme za sebou pár dnů a týdnů nového roku. Ať všechny další dny roku 2013, milí senioři, jsou pro vás šťastné, plné zdraví a celý rok ať je pro vás rokem dobrým. 

vedení Klubu seniorů 

 

 

NESEM VÁM NOVINY ... 

Tak už jsou tady Vánoce. Pokaždé skoro stejné, vždycky však přece jen trochu jinačí. 

Sněhové vločky se tiše snášejí na promrzlou krajinu a za malou chvíli je všude bílo. Bílé jsou cesty, stromy i střechy domů. Vánoční klid vládne zemi. Je ticho jako po vymření, které jen sem tam poruší psí štěkání, ozývající se střídavě z různých stran vsi. 

Se sněhovými vločkami přicházejí i vzpomínky. Přicházejí stejně tiše jako první sníh. Vzpomínky na dětství, na ty nejkrásnější dětské Vánoce, provoněné nejen vanilkou, zázvorem a jehličím, ale hlavně láskou, štěstím a dětskou radostí. 

A jaký že byl ten náš Štědrý den? 

Od časného rána měl každý co na práci. I my děti. Přitom jsme se opravdově snažily se postit, abychom uviděli „ZLATÉ PRASÁTKO“. Většinou to však nikdy nedopadlo. Taky nám to nedalo a chodily jsme nakukovat do plechové vany, kde se už jaksi nemotorně pohybovali kapři a bylo nám jich tak trochu líto. To pro jejich osud. Po celé chalupě voněla právě upečená vánočka a všechny dobroty, které k Vánocům patřily. 

Večeře sestávala ze smaženého kapra, bramborového salátu a taky houbový KUBA nesměl chybět. Někde bývala i rybí polévka. U štědrovečerního stolu vládla hodně sváteční nálada. Nezapomínali jsme však ani na domácí zvířátka a nějakou tou dobrotou jsme jim chtěli připomenout, že ten dnešní den je přece jen trochu jiný, než všechny ostatní. K tomu nás nabádala babička a sama dle starého obyčeje i pár kostiček k ovocným stromům přihodila. To aby v příštím roce byla dobrá úroda. 

My děti jsme se celý den nejvíc těšily na stromeček a na dárečky. Těch moc nebylo, pro nás byl však největším dárkem právě stromeček. Obyčejný smrček zasazený ve dřevěném stojanu. Na větvičkách rozvěšené všelijaké ozdoby a nechyběly ani v pozlátku zabalené kostky cukru, malá červená jablíčka a vlašské ořechy. Každý rok jsme si říkali, že ten letošní stromeček je nejhezčí. A co teprve, když se venku setmělo a jen svíčky, připevněné v plechových skřípcích na větvičkách stromečku, ozářily místnost. To byl teprve ten pravý vánoční čas. V kachlových kamnech praskala hořící polínka a nad plotnou se v teplém vzduchu pohybovaly ze dřeva vyřezané holubičky – i ty nějak k Vánocům patřily. Za okny byla černá tma a Štědrým večerem se tiše nesly melodie vánočních koled. A to byl čas, nezapomenout na některé staré zvyky, patřící odpradávna k Vánocům. A tak v umyvadle s vodou se kolébaly ořechové skořápky, v plechovce na plotně bublalo olovo, pantofle čekaly u dveří a někdy se děvčatům podařilo i bezem zatřást. 

Ale to už den, na který jsme se tolik těšili, pomalu končil. Tma pokryla všechno kolem a chyběl už jen obecní slouha, aby odtroubil nejdelší a zároveň nejkrásnější štědrovečerní noc plnou dětských radostí a velikých překvapení. A i když nás čekaly další dny vánoční, přece jen Štědrý den, byl pro nás, děti, vždycky nejhezčí.

 Šťastné Vánoce, milí senioři a hodně pěkných vzpomínek na ty vaše dětské Vánoce. 

Vedení Klubu seniorů

  

 

Z ČINNOSTI SENIORŮ

Letošní burza zimního oblečení a sportovních potřeb pořádaná Klubem seniorů se vydařila. Spokojeni byli nejen prodávající, ale hlavně ti, kteří mezi nabízenými věcmi našli právě to, co potřebovali. Za velice dobře připravenou akci zaslouží poděkování všichni, kteří věnovali svůj volný čas určitě i tentokrát pro dobrou věc. 

Projdete-li se starou školní kronikou, dočtete se o tom, jak v roce 1903 s pomocí tehdejších majitelek panství ale i za pomoci místních občanů, byla uprostřed vsi dostavěna největší církevní památka obce - kaplička, zasvěcená Andělu Strážci. Konečně měli polničtí svůj svatostánek. Jejich mnohaleté přání bylo naplněno. I dnes bychom si měli vážit všeho, co minulé generace v naší obci zbudovaly. Všechno svědčí o kulturnosti a osvícenosti našich předků. V současné době však kaplička, která je už víc než sto let chloubou obce, vyžaduje jisté a velmi nutné opravy, na které není dostatečné množství finančních prostředků a proto se senioři na svém posledním společném setkání rozhodli věnovat na nějakou opravu 10 000,- Kč z výtěžků Staročeských bálů. Chceme přece, aby kaplička i v příštích letech dělala místním občanům radost a aby i nadále mohla plnit své poslání, kvůli kterému byla právě kdysi dávno postavena. 

Vedení Klubu seniorů

 

 

SENIOŘI ZA POZNÁNÍM 

Vedení Klubu seniorů připravilo pro své starší spoluobčany a pro naše dlouholeté příznivce zářijový zájezd na Pelhřimovsko. Náplň zájezdu byla rozmanitá, takže si určitě každý z účastníků zájezdu našel to, co ho nejvíce zaujalo. 

Naše cesta za poznáním začala na památném Křemešníku návštěvou Kostela nejsvětější trojice, kterým nás provedl pan Hána. Poutavým vyprávěním nás seznámil s historií významného poutního místa i blízkého okolí. Lesní Křížová cesta, lemovaná čtrnácti kapličkami s reliéfy znázorňujícími Kristovo ukřižování, přilákala ty, které neodradil ani kamenitý a místy strmý terén. Cestu prošli až k zázračné studánce, jejíž voda, jak se píše v místních pověstech, má léčivé účinky. 

Milovníci výšek si nenechali ujít nově postavenou rozhlednu a po vyšlapání dvou set schodů se na nás dolů dívali ze čtyřiceti metrové výšky. A mezitím zase jiní prožili kousek sobotního rána při Mši svaté v tichém prostředí tamního kostela. 

V žirovnickém muzeu jsme prošli perletí – mezi perleťovými ozdobami, všelijakými doplňky i knoflíky všech velikostí a tvarů. Tato část muzea je vhodně doplněna asi sedmdesáti šicími stroji různého stáří, různých velikostí a použitelnosti. A určitě i pivovarnické muzeum nám přineslo zase nějakou zajímavost. V klidném skalnatém prostředí, kde se mezi obrovskými balvany krčí vzácné keře, stromy a různé druhy skalníků, tak tam nás přivítal gotický hrad Kámen. Jeho zajímavé okolí ale i prohlídka hradu a expozice historických motocyklů – to vše určitě stálo zato uvidět. 

A z historického hradu přímo do Červené Lhoty na pohádkový zámeček. Ten se majestátně zhlíží v zrcadle zámeckého rybníka, nepřehlédnutelný svou osobitou barevností a z pevného skalnatého ostrůvku už zdaleka vítá všechny příchozí. Tady nás čekala romantická procházka šlechtickým sídlem, procházka dávnou minulostí s vůní starých zašlých časů a zvyklostí. Po hodinové prohlídce zvláštního zámeckého ticha a klidu jsme se vrátili zase zpátky do současnosti, do světa plného spěchu a shonu a na všechno pěkné, co jsme společně prožili v jednu obyčejnou podzimní sobotu, můžeme už jen vzpomínat. 

Marie Mittermayerová, Klub seniorů

 

 

VÝSTAVA „HRAČKY Z PŮDY“ 

Všichni jsme jednou byli dětmi. Rádi jsme si hráli a měli jsme i své oblíbené hračky. Ty nám dovedly krátit dlouhé chvíle, byly našimi společníky při dětských hrách, uměly naslouchat našim radostem, dovedly těšit dětské bolesti i nějaká ta dětská trápení. 

Mezi první hračky patřily úplně obyčejné hračky dřevěné a hadrové. Takové, které uměly doma udělat šikovné ruce našich předků, ruce babiček a dědů. Byli to všelijak vyřezaní panáčci, zvířátka na kolečkách, houpací kohouti pěkně zbarvení, aby se dětem líbili a takový pořádný houpací kůň snad nechyběl v žádné chalupě. Na naší výstavě se sešly hračky, které jste mnozí vyhledali na půdách, kde zastrčeny a zapomenuty čekaly za dřevěnými trámy na příležitost, připomenout nám chvíle dětství, dny bezstarostných dětských radostí. A tady na výstavě, pěkně srovnané vedle sebe, nám daly zapomenout na chvíli na všední starosti a aspoň na kousek dne jsme se stali zase dětmi. 

Výstavou prošlo víc než sedm set návštěvníků z různě vzdálených měst a vsí a všichni si s potěšením vystavené hračky prohlédli. Někdo i s troškou dojetí. Byl to přece, i když jen na chvíli, návrat do dětství. Tam, kde nám všem bylo dobře. 

I všichni žáci zdejší školy navštívili výstavu. Byli pozornými a vnímavými posluchači a k jednotlivým hračkám přistupovali se zájmem a patřičnou úctou. 

Klub seniorů děkuje vám všem, kteří jste na výstavu ochotně zapůjčili své „klenoty dětství“. Bez veškeré vaší pomoci by nebylo ani nezapomenutelného návratu do dětství. Za přízeň děkujeme i všem návštěvníkům výstavy. 

Hračky se už zase vrátily do vašich domovů na svá místa, kde budou v tichosti čekat zase na nějakou novou příležitost udělat někomu radost. 

Marie Mittermayerov&

Kontakt: 566 622 862